Příběh paní Ivany…

Jmenuji se Ivana, ráda bych se s Vámi touto cestou podělila o svůj příběh. Žiji sama, mé dospělé děti již vyletěly z hnízda. Ačkoliv spolu máme pěkné vztahy a často mě navštěvují, občas se mi stane, že pocítím touhu se o někoho starat, pomáhat mu. Život je plný nečekaných událostí a někdy se ocitneme na křižovatce, kdy je potřeba se rozhodnout, jak dál. Rozhodla jsem se být pěstounkou na přechodnou dobu. Toto rozhodnutí pro mě nebylo vůbec jednoduché, váhání trvalo několik let a občas přišla nějaká životní situace, která mě z této cesty svedla. V tomto rozhodování mi pomohla hlavně má sestra, která je pěstounkou na přechodnou dobu, a i přes mnohé náročné okamžiky je radost dívat se na to, jak s dětmi prožívá jejich životní osudy a dělá je šťastnějšími. Nakonec jsem dala dohromady všechny potřebné dokumenty a řekla jsem si, že za touto dlouhou cestou bude krásný pocit, kdy pomůžu spoustě dětí, které nedostaly dostatek lásky a já jim mohu alespoň část života udělat lepším.

Když jsem přišla poprvé na kurz přípravy do karvinské poradny, měla jsem obavy, protože to pro mě bylo něco nového a neznámého. Neznámé a nové tváře, různorodí lidé odlišného věku, lidé s různými názory i žadatelé o různé typy náhradní rodinné péče. Během druhé návštěvy však ze mě vše opadlo byla jsem překvapená, jak jsme si všichni skvěle sedli, a nakonec se z nás v průběhu 13 společných setkání stali přátelé.

První dojem, jaký na mě kurz udělal, byla jeho atmosféra. Byla přátelská a plná podpory a sdílení. Seznámila jsem se s lidmi, kteří stejně jako já udělali velké životní rozhodnutí. Výměna příběhů a zkušeností vytvořila prostředí, ve kterém jsme se navzájem podporovali a nacházeli sílu v jednotě. Mé největší díky patří lektorkám, které nás celý kurz podporovaly a mohli jsme s nimi po celou dobu sdílet naše pocity a obavy a ony nám předávaly zkušenosti a ukázaly nám, že pěstounství má světlé i stinné stránky. Za neocenitelnou považuji také podporu posuzujícího psychologa, s nímž jsme po celou dobu přípravy probírali její průběh. Vždy mi poradil a navedl mě správným směrem, oceňoval, co zvládám, doporučil, v čem bych se mohla zlepšit.

Kurz nám poskytl nejen teoretické znalosti, ale také praktické dovednosti potřebné v každodenním životě. Hodně jsem si toho odnesla z přednášek hostů. Učili jsme se, jak efektivně komunikovat s dětmi v náročných situacích, jak budovat důvěru a respekt a jak vytvářet pevné pouto založené na lásce a porozumění. Naučili jsme se, že se nemusíme bát změn, ale měli bychom se naučit s nimi žít a vytvářet prostor pro nové začátky. Je neuvěřitelné, čím vším mnohdy děti před svěřením do náhradní rodinné péče projdou a jak důležitá je naše role náhradních rodičů na cestě léčby jejich traumatu.

Kromě praktických dovedností jsme také procházeli emocionálním tréninkem. Porozumění vlastním emocím a schopnost sdílet je s ostatními bylo klíčové, ale zároveň to bylo náročné, protože se každý musel vcítit do dítěte, které je ve složité situaci. Pochopila jsem, že je důležité se umět přepnout a uvědomit si, jak se dítě v určitých situacích může cítit.

Kurz byl nejen psychicky náročný, ale také časově. Ale nelituji zde stráveného času, protože mi pomohl v osobním rozvoji a poznala jsem spoustu úžasných lidí, kteří jsou na stejné cestě jako já a mohu s nimi sdílet radosti i strasti pěstounství. Jsme skvělý tým.

………..paní Ivana úspěšně zvládla proces psychologického posuzování a příprav, za 2 měsíce od ukončení přípravy byla krajským úřadem zařazena do evidence pěstounů na přechodnou dobu. Nyní netrpělivě očekává přijetí prvního dítěte do své péče……..