NECHUTENSTVÍ NEBO OBRANA?

Paní Anna je maminkou šestileté Zuzanky. Obrátila se na poradnu po upozornění učitelky mateřské školy, že její dcera odmítá ve školce jíst. Paní Anna je chováním své dcery překvapená, uvádí, že doma se nechutenství k jídlu vůbec neprojevuje. Na poradně se setkává paní Anna a její dcera Zuzka s psychologem a věnují pozornost vzniklé situaci. Z jejich vyprávění i chování je zřetelné, že jejich vzájemný vztah je vřelý a malá Zuzka vyrůstá v harmonickém rodinném zázemí. Vzhledem k blížícímu se nástupu do 1. třídy, se orientačně zabývají také Zuzančinou připraveností ke školní docházce. Ukazuje se, že má dobré předpoklady zvládat školní docházku, je dostatečně vyspělá po stránce rozumové, sociální i smyslové. Blíže si povídají také o situaci ve školce. Osvětluje se, že došlo a dochází ke konfliktu mezi Zuzkou a její spolužačkou, která ji fyzicky napadá a před ostatními dětmi vystavuje výsměchu, že je obézní. A tak se Zuzka brání výsměchu tím, že odmítá jídlo – „aby mě děcka nebily, jsou na mě zlé“. Fakticky Zuzka, ale v žádném případě nadváhou netrpí, je pouze robustnější konstituce. S paní Annou a její dcerou probírá psycholog možné způsoby obrany i ochrany před touto situací. Paní Anna informuje i učitelky v mateřské škole, projevy nevhodného chování dětí vůči Zuzce se daří usměrnit. Děvčátko vnímá podporu dospělých, cítí se sebejistější, postupně se mění i jeho sebehodnocení. Asi za pět týdnů paní Anna sděluje, že se vše upravilo a potíže odezněly.