Pěstounství v ČR

V posledních letech prochází péče o děti, kterým jejich biologičtí rodiče nejsou schopni zabezpečit potřebnou péči, výraznými změnami. Dlouholetá diskuze mezi odborníky, politiky, společností, vyústila v podporu institutu pěstounské péče nejen na půdě neziskových organizací, ale odrazila se také v zákonech, které se vztahují ke způsobům péče o ohrožené děti. Od 1. 1. 2013 je v účinnosti novela Zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně – právní ochraně dětí,  která přinesla změny v oblasti výkonu pěstounské péče. Rozšířila nabídku odborné podpory pěstounských rodin a umožnila rozvoj pěstounské péče na přechodnou dobu. Pěstounská péče představuje spolu s osvojením a poručenstvím jednu z nejčastějších forem náhradní rodinné péče.

Další „velká novela“ proběhla v roce 2021, aktuální znění zákona k 1. 1. 2022 zde. Došlo mj. k rozdělení pěstounské péče na zprostředkovanou a nezprostředkovanou, a to i ve finančním ohodnocení pěstounů, podrobné informace zde.

DO PĚSTOUNSKÉ PÉČE bývají zpravidla přijímány děti, jejichž biologičtí rodiče nebyli zbaveni rodičovské zodpovědnosti. Pěstoun o dítě osobně pečuje a má právo zastupovat ho a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech, k výkonu mimořádných záležitostí žádá souhlas zákonného zástupce (např. složitější lékařský zákrok, cesta do zahraničí). Pěstoun nemá k dítěti vyživovací povinnost.

PĚSTOUNSKÁ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU je poskytována dětem, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině a hledá se pro ně dlouhodobé řešení (návrat do vlastní rodiny, osvojení, dlouhodobá pěstounská péče).

Asociace Dítě a Rodina, z. s. ve spolupráci s Nadací Sirius zpracovala Analýzu pěstounských rodin v České republice, kde najdete základní charakteristiky pěstounů a dětí v pěstounské péči.