Manželé N. a jejich syn Ludvík

Manželé N. měli šťastné manželství a bydleli v krásném velkém domě. To jediné, co jim v jejich spokojeném životě chybělo, byl dětský smích. Logickým krokem jejich spokojeného vztahu bylo proto početí dítěte. Vždy si přáli mít velkou rodinu, mít děti, prožívat s nimi radosti i starosti. Paní Markétě se však ani po několika pokusech o umělé oplodnění nepodařilo otěhotnět. Manželé proto začali na doporučení svých přátel zvažovat variantu náhradní rodinné péče. Dospěli k názoru, že v je jich životě jim dítě chybí natolik, že rádi přijmou i „cizí dítě“, kterému mohou poskytnout rodinné zázemí a lásku. Přáli si společně vychovávat dítě, a proto bylo pro ně osvojení cestou, jak být úplná rodina. Z tohoto důvodu si přáli přijmout co dítě nejmladší, nejlépe z porodnice. Zdárně prošli v naší poradně psychologickým posouzením a přípravou žadatelů o osvojení, kde se jim dostalo podpory a na konci celého procesu také doporučení k přijetí dítěte do NRP. Pak už jen zbývalo čekat. Po půl roce obdrželi manželé úžasnou zprávu, že se narodil chlapeček Ludvík mamince, která ho chce dát k adopci. Oba hned souhlasili a paní Markéta strávila pár dní s Ludvíkem v porodnici. Příchod Ludvíka do jejich rodiny byl velice idylický, vzájemné zvykání si na sebe proběhlo velmi přirozeně. Markéta i Jirka vnímají příchod syna do svého života jako zásadní zlom, je pro ně velikým darem a jsou za něj šťastní. Chlapce přijala i jejich celá širší rodina a přátelé. Konečně jsou úplnou rodinou, jakou si vždy přáli být. Ludvíka vychovávají v pozitivní a klidné atmosféře. Ludvík je velmi hodné a zvídavé dítě, na kterém je vidět, že vyrůstá ve stabilním a láskyplném prostředí. Vzhledem k tomu, že Markéta s Jirkou vždy toužili po velké rodině, rozhodli se po dvou letech opět po žádat o osvojení dalšího dítěte. Chtějí pro Ludvíka sourozence, a hlavně dát dalšímu dítěti, o kterého se jeho biologičtí rodiče nechtějí nebo nemohou starat, domov, lásku a péči. Už nyní se společně těší, že se jejich rodina rozroste o dalšího člena.